O nemocnici

Doba středověku

Špitály ve středověku byly dobročinné ústavy, které obyčejně vznikaly z odkazů jednotlivců, a to při církevních institucích. Plnily funkci nejen nemocnice, ale i chorobince a starobince, někdy dokonce i leprosaria, jak bude dále uvedeno. Jihlava měla brzy po svém založení v polovině 13. století dva špitály. Jeden z nich byl zasvěcen sv. Alžbětě, druhý sv. Jiří.

První z nich, pojmenovaný podle sv. Alžběty, stával vně hradeb, na severní straně města, pravděpodobně vlevo pod vyústěním dnešní Komenského ul. do Havlíčkovy ul. To by mohl potvrzovat i nález středověkého hromadného hrobu po některé z četných středověkých epidemií na místě Domu kultury. Jistě se jednalo o starý hornický špitál, který je písemně potvrzen listinou z 2. 11. 1258, kdy ho čeští mincmistři Eberhard, Dětmar Freiberg, Jindřich Pták (Avis), Jindřich Krucenburgensis z Fuldy spolu s jihlavskými přísežnými odevzdávají do správy želivskému opatovi Marsiliovi a jihlavskému faráři Štěpánovi. .Špitál dal jméno nedaleké bráně, sem ústící jedné z hlavních jihlavských ulic a později i celému předměstí. Hradbami nechráněný špitál však byl vydán na pospas všem nepřátelům a obléhatelům města. Několikrát byl téměř zničen. Nejstarší zpráva o jeho obnově je z roku 1293.

Chod špitálu sv. Alžběty byl již od 13. století zajištěn špitálskou nadací, která se skládala z poplužního dvora, jiných 2 dvorů, ovčína na Špitálském předměstí (na místě dnešních Technických služeb), dále polností a 4 rybníků. Navíc měl dostávat z mlýna pod Jánským vrškem každoročně po 10 korcích žita a pšenice. Další zisky plynuly špitálu z darů a odkazů jihlavských měšťanů. Tak třeba v roce 1369 věnoval jihlavský měšťan Hegulin Wegebank špitálu svůj dům na Špitálském předměstí, ke kterému přidal mlýn na řece Jihlavě. V roce 1399 dostává špitál dokonce vesnici Bradlo, jenž se pak stává na příštích 60 let součástí špitální nadace. Nejstarším známým správcem špitálu je mistr Kunz, uváděný k roku 1362. Špitálu se týká i listina papeže Bonifáce IX. z 3. 2. 1400, kterou se uděluje Jihlavským právo zřídit v špitálním kostele sv. Alžběty několik beneficií včetně patronátních práv. Avšak špitál na tomto místě zanedlouho zaniká. Nechráněn hradbami byl zničen při některém husitském nájezdu, nejspíše v r. 1423 při zářijovém obléhání Jihlavy Janem Žižkou. Dokladem je fakt, že na jaře 1425 se objevuje provizorní městský špitál přímo ve městě, a to ve zrušené židovské škole stávající na severovýchodním nároží dnešní Židovské a Mrštíkovy ulice. O rok později, v r. 1426, však přenáší městská rada špitál do ulice Havířské do domu III/25 (stával přibližně na místě dnešního č. 8). Zde byl nejméně do r. 1449, přestože listinou z 24. 4. 1427 špitál dostal od moravského markraběte Albrechta zmíněnou židovskou školu pro své potřeby. O nevyhovujícím provizoriu a potřebě nového městského špitálu může svědčit skutečnost, že markrabě Albrecht další listinou z 16. 6. 1434 dal povolení k jeho vybudování včetně špitální kaple sv. Alžběty. Nové zařízení mělo vzniknout přestavbou bývalé židovské synagogy (stávala v Židovské ulici vedle výše uvedené školy), ale neklid doby a hlavně neutěšený stav městských financí výstavbu oddálil. Nejspíše to byla pokuta 20 tisíc kop pražských grošů zaplacená městem za odboj proti králi Jiřímu Poděbradskému v roce 1458, co přinutilo městskou radu o rok později (5. 3.) prodat vzpomenutou ves Bradlo včetně příslušenství Ondráčkovi z Kostelce.

A tak byl nový špitál i s kaplí sv. Alžběty postaven až po roce 1470, ale jinde a jinak. Vznikl přestavbou velkého patricijského domu Ondřeje Šlégla ve Špitálské ulici IV/65 (dnešní dům Komenského č. 27-29). Pravá, severní část domu byla kaplí, levou část tvořil vlastní špitál. Jestliže v 15. stol. špitál živoří, jeho finanční situace se zásadně změnila v průběhu 16. století. Tehdy, v době reformace, bylo hospodaření obou špitálů v Jihlavě plně v rukou městské rady. Špitál sv. Alžběty sice v letech 1513, 1523 a 1551 vyhořel, ale platy plynoucí ze špitálního majetku a dary rychle ztráty nahradily. Jen za modlitby za duše utonulých dostával špitál z obecních peněz 1 kopu grošů ročně. Navíc špitál dostával i různé hmotné požitky, jako např. na vánoce kapry nebo pravidelné dávky piva. Toho bylo tolik, že ho špitálníci nemohli sami spotřebovat, a tak ho dokonce přímo ve špitále šenkovali. Špitální nadace byla také významně posílena rozhodnutím městské rady učiněným za přítomnosti samotného moravského podkomořího Přemka Prusínovského z Víckova dne 6. 5. 1560 ve sporu o soukenické rámy, podle kterého museli soukeníci používající nové rámy platit správcům špitálu ročně 1 kopu grošů.

Avšak na konci století se zase poměry zhoršily, takže v roce 1600 městská rada špitál na 10 let pronajala. Po bělohorské porážce se dostala Jihlava do velmi těžké hospodářské situace. Již v roce 1622 se město vzdalo správy špitálu, která pak přešla pod patronát opata želivského kláštera. V roce 1630, v době totálního hospodářského krachu Jihlavy, dokonce město dlužilo špitálu 18 tisíc kop. Špitál pak existoval na tomto místě až do svého zrušení v letech 1826-27 v souvislosti s novou úpravou chudinské péče, třebaže kaple již byla zrušená v r. 179 a pak až do r. 1825 tento prostor sloužil jako divadlo.

Druhý špitál nesl jméno sv. Jiří. Nacházel se poměrně dále od městských hradeb, a to pod nárožím dnešní Havlíčkovy a Třebízského ul., přibližně v místě sídla bytového družstva Rozkvět. Jeho poloha naznačovala poslání: byli sem umisťováni všichni nevyléčitelně nemocní, mezi jinými i napadení leprou. V roce 1359 obnovené řadě městských knih se připomíná v letech 1383, 1410, 1411 atd. Z roku 1412 pochází zápis o částce, kterou měl platit špitálu švec Havel. Tehdy se o špitálu mluví jako o „leprosis ad St.Georgium“. Také v zápise z roku 1413 se mluví o „domus leprosarum ad St. Georgium“. Jak vyplývá z názvu, svatojiřský špitál sloužil městu hlavně v dobách četných morových epidemií.

Také tento špitál – leprosarium byl v průběhu své historie několikrát vážně poškozen. Dá se předpokládat jeho poškození už v době husitské, ale známé je jeho poničení v době dvojího obležení Jihlavy Jiřím z Poděbrad v roce 1458 (tehdy byla zničená Stará Jihlava u nedalekého Jánského kopečka) a v r. 1471 (kdy byl pobořen samotný kostelík sv. Jana Křtitele). V 16. stol. se i u špitálu sv. Jiří zlepšila hospodářská situace. Avšak dne 19. září 1612 lehl popelem. V krátké době byl sice na náklady města obnoven, ale v roce 1622 přešly patronátní práva na želivského opata. V samém závěru 30leté války, za švédské okupace města v letech 1645-47, byl špitál v posledně citovaném roce značně poškozen, když Švédové s příslovečnou důkladností zničili všechna jihlavská předměstí. Dokladem je skutečnost, že v r. 1671 byl špitál z peněz jihlavského měšťana Pavla Waczilla prakticky celý znovu postaven včetně kaple sv. Jiří, která se pak stala veřejnou. Špitál sv. Jiří sloužil potom pod názvem „Siechhof“ (chorobinec) hlavně nemajetným obyvatelům Jihlavy ještě celé následující století. Zrušen byl až v r. 1769 včetně kaple sv. Jiří.

18. století

Od počátku 18. století se objevuje v Jihlavě samostatný útulek pro pocestné nemocné – lazaret. Lazarety té doby byly jakýmsi mezistupněm mezi středověkými špitály a novověkými nemocnicemi a měly charakter záchytné stanice pro nemocné s nebezpečím šíření nákazy. Proto bývaly i lazarety budovány daleko před hradbami. V Jihlavě vznikl první lazaret v letech 1704-7 nad mlýnem u Dlouhé stěny (na místě dnešní klavírky). Jednalo se však o malý lazaretní domek sloužící hlavně jako jakási karanténní záchytná stanice pro nemocné, u kterých bylo nebezpečí, že zavlečou do města nějaké infekční onemocnění. Skutečný lazaret byl však postaven až v roce 1753 nedaleko odtud poblíž již neexistujícího Koňského rybníka, na místě domů č. 21 a 23 v Křižíkově ulici, tehdy Brtnické předměstí č. p. 117. Vznikl z odkazu bohatého jihlavského barvíře Pavla Kocha, jenž zanechal na stavbu nemocnice pro chudé – lazaretu – v roce 1743 částku 1700 zlatých. Další nemalé prostředky poskytl jiný Jihlavák, bohatý postříhačský mistr Jan Jiří (Johann Georg) Grassl. Nově vzniklý ústav je již v dobových pramenech jmenován jako „Nemocnice u sv. Lazara“ (Krankenhaus). Správou lazaretu bylo pověřeno kuratorium, lékařské ošetřování zajišťoval městský fyzik. Provoz lazaretu byl původně hrazen z obecních peněz, ale v roce 1774 byla založena zvláštní nadace, jejímž základem byla částka 475 zlatých.

Když v roce 1751 dostává Jihlava první batalion stálé vojenské posádky, změnila se v garnizonní město. Tehdy vyvstala potřeba vybudovat v Jihlavě nemocniční zařízení pro armádu. Tak vznikl v letech l753-4 v dnešní Věžní ulici v dnes neexistující novostavbě č. p. 402 nad hradebním příkopem vojenský lazaret (stával naproti dnešní tržnice). Protože byl celý objekt pro vojenské potřeby malý, byla v letech 1785-1786 postavena podle nařízení císaře Josefa II. nová vojenská nemocnice. Stavbu postavil na velkém pozemku v dnešní Tolstého ulici hejtman Max z Močic (dnes škola min. vnitra). Tím se uvolnil vojenský lazaret ve Věžní ul., jehož budovu daroval císař Josef II. městu. Pro město to byl velký přínos, protože stávající městský lazaret-nemocnice v Křižíkově ul., třebaže byl ve své době pokrokovým zařízením, na konci století už přestal vyhovovat potřebám doby. Proto se město rozhodlo, že z darované budovy zřídí vlastní nemocnici. Avšak trvalo téměř 20 roků, než vojsko budovu ve Věžní uvolnilo. Pro nutnou adaptaci budovy byl mezitím založen tzv. nemocniční fond, který byl z větší části závislý na dobrovolných příspěvcích. Peníze se však scházely velmi pomalu pomalu. Teprve dar bohaté obchodnice Johanny Erbsteinové ve výši 7998 zl. umožnil v r. 1801 zahájit přestavbu.

19. století

Dne 19. 12. 1802 byla konečně nová nemocnice otevřena slavnostním projevem svatojakubského faráře Milo Grüna. V příštích týdnech sem byli přestěhováni všichni nemocni ze starého lazaretu, který byl za 972 zl. prodán. Tato částka se potom stala základem nového nemocničního fondu. Nové zařízení ve Věžní ul. se stalo první skutečnou městskou nemocnicí. Nový ústav, jehož celý název zněl „Městská nemocnice u sv. Lazara“, (Bürgerspital zu Skt. Lazar) byl pod přímým dohledem městského magistrátu, krajského úřadu a zemského gubernia. Hospodaření řídil správce, lékařskou péči pak zajišťovali dva městští lékaři a dva ošetřovatelé. Provozní náklady (otop, světlo atp.) byly hrazeny z obecního rozpočtu. V příštích letech dochází k určitému vnitřnímu vylepšování, především se zvyšuje lůžková kapacita. Jestliže zde v roce 1827 bylo 40 lůžek, tak v roce 1840 jich bylo již 53. Ale potřeba dále rostla. To se silně projevilo už v roce 1831 za cholerové epidemie, kdy jen v Jihlavě zemřelo 753 osob. Avšak další rozšiřování nemocnice bylo nemožné, protože budova byla limitována starým hradebním systémem.

Ve 30. letech 19. století už bylo jasné, že jediným řešením neutěšeného stavu bude výstavba nové, moderní nemocnice. Brzdou byl opět nedostatek financí. Situace se změnila až v souvislosti s prodejem tehdejšího sídla krajského úřadu v roce 1839 (dnešní dům Masarykovo nám. 41, krajský úřad se krátce před tím přestěhoval do jednoho z tzv. Dietrichštejnských domů stávajících na severní straně náměstí na místě dnešní pošty a spořitelny). Získaná částka 11250 zl. spolu s odkazem Pavla Anknera ve výši 3150 zl. byly dostatečným základem umožňující realizovat záměry města. Otázku umístění nové nemocnice vyřešil velkorysý dar tehdejšího majitele statku Plandry Václava Dobřenského, který městu daroval 5 měřic pole vedle vojenské nemocnice. 29. září 1848 schválila městská rada na návrh starosty Petra Arnošta Leupolda z Löwenthalu výstavbu. Dne 15. srpna 1849 byl položen základní kámen, když první zemní práce na stavbě začaly už 23. října předchozího roku. Výstavba rychle pokračovala, takže už 26. listopadu 1850 bylo nové zařízení slavně vysvěceno farářem J. Möschlem od sv. Jakuba. Městské zastupitelstvo zaplatilo za stavbu 33 188 zl., 22 a 1/4 kr. V roce 1856 dostal nemocnice statut „všeobecné“. Primáři v 19. století byli: dr. Franz Julius Grüner (l850-69), dr. Julius Grüner (1869-1887), dr. Julius Pollatschek (l887-l898) a od 1. 7. 1898 dr. Anton Nietsch. Budova staré nemocnice ve Věžní ulici byla postupně vystěhována a vrátila se do rukou armády. V následujících desetiletích sloužil dům jako ubytovna protahujících vojsk a přežíval pod názvem „Transporthaus“ až do roku 1927, kdy byl zbourán.

Vybudováním nové nemocnice získala Jihlava ústav, který již neměl charitativní poslání. Poskytoval předpoklady k léčení chorob, které vyžadují ošetřování a hospitalizaci. Pojetí nemocnice bylo na tehdejší dobu velmi pokrokové a její vzhled se do dnešní doby nijak podstatně nezměnil. Vnitřní uspořádání za 140 let existence budovy prošlo několika adaptačními úpravami. Po stránce administrativní nemocnici vedl a ústavní fond spravoval správce. Vedením ústavu byl pověřen primář, který současně vykonával funkci ředitele nemocnice. Určoval diagnózu, nařizoval, eventuálně kontroloval způsob léčby. Byl zástupcem nemocnice při styku s úřady.

Prvním primářem byl Dr. Franz Julius Grüner, který dříve vedl nemocnici sv. Lazara. Prvním správcem byl Anton Polzer. Roku 1869 po odchodu Dr. F. J. Grünera se stal primářem jeho syn Dr. Julius Grüner, který se postaral o zřízení provizorního infekčního pavilonu v zahradě nemocnice v r. 1877. Kapacita nemocnice tím vzrostla na 118 lůžek. Roku 1879 bylo do nemocnice zavedeno plynové osvětlení a roku 1887 byla nemocnice napojena na městský vodovod, což podstatně zlepšilo její hygienické podmínky. Bylo možno zřídit koupelny, splachovací záchody a v zahradě byla postavena provizorní prádelna.

Dalším primářem a ředitelem nemocnice byl od r. 1887 jmenován Dr. Julius Pollatschek, který jako stoupenec radikálních chirurgických metod prosadil přijetí chirurga Dr. Viktora Klotze, který v Jihlavě zavedl řadu nových operací. V jeho tradicích pokračoval Dr. Anton Nietsch, takže v následujících letech prudce stoupl počet operací a opět vznikl problém nedostatku lůžek. Byly vypracovány plány na výstavbu pitevny, márnice a nového infekčního pavilonu. Především však bylo nutno řešit chirurgický pavilon. S jeho stavbou bylo započato v r. 1899 a již r. 1902 byl dán do provozu. Budova sloužila do r. 1928 chirurgickému oddělení, potom zde bylo oddělení oční, radiologické a ústavní knihovna. Byla vytápěna ústředním topením a střední trakt sloužil jako operační se dvěma sály, přípravnou, instrumentáriem, čekárnou a sterilizační místností. Stejně moderně byla pojata i budova pitevny, infekční pavilon a prádelna, vybavená pračkou a odstředivkou. Vzrostl počet lůžek na 140 a v důsledku toho byla nedostačující stará kuchyň, kterou bylo nutno rozšířit. Velmi důležitým zlepšením celkové situace nemocnice bylo její napojení na elektrickou síť r. 1905. Mimořádný význam to mělo pro operační sály a také byl napojen nový rentgenový přístroj. V důsledku zvětšené lůžkové kapacity bylo nutno systematizovat místo pomocného lékaře. V té době začali nemocnici stále více vyhledávat pacienti s očními chorobami, proto se městská rada rozhodla ustanovit MUDr. Maxmiliána Bondiho, bývalého asistenta oční kliniky ve Vídni, ordinujícím očním lékařem ve všeobecné nemocnici. Dr. Bondi však nemohl provádět oční operace dříve, dokud mu nebylo v září 1904 zřízeno malé oční oddělení. To představovalo 2 pokoje s 18 lůžky.

20. století

Roku 1906 byla uzavřena smlouva mezi nemocnicí a představenou sester III. řádu sv. Františka v Brně, podle které se sestry tohoto řádu ujaly péče o nemocné v jihlavské nemocnici, kde nastoupilo 16 řádových sester jako ošetřovatelky a 3 sestry pro služby v kuchyni a v prádelně. Vývoj nemocnice byl přerušen I. světovou válkou, kdy byly všechny úpravy nemocnice zakázány.

Od roku 1850 do r. 1918 vzrostl počet pacientů přibližně o 200 %, zatímco počet lůžek vzrostl jen asi o 50 %. Tento fakt lze vysvětlit tím, že stoupal rok od roku počet přijatých pacientů, protože rostla důvěra nemocných v léčení v nemocnici. Zároveň dochází k ústupu počtu úmrtí v nemocnici zásluhou zlepšování léčebných metod. Všimneme-li si věkového složení pacientů zjistíme, že do nemocnice nebyly prakticky vůbec přijímány děti v kojeneckém věku, tedy ty, u nichž byla úmrtnost nejvyšší. Také děti do 10 let byly přijímány poměrně málo. Nejvíce pacientů bylo přijato mezi 20-40. rokem věku, tedy v letech, kdy byl největší počet obyvatelstva postihován plicní tuberkulózou. Procento úmrtnosti ovlivňovali nepříznivě staří lidé, kteří mnohdy nalézali v nemocnici své poslední útočiště. Sociální složení pacientů bylo odrazem hospodářských poměrů ve městě. Dokazuje, že léčení v nemocnici vyhledávali jen zřídka bohatí občané, i když pro ně byly vyhrazeny zvláštní pokoje, tzv. třídy. Nejvíce byla nemocnice vyhledávána nejchudšími vrstvami obyvatelstva, z nichž pomocní pracovníci a nezaměstnaní tvoří téměř 50 % všech přijatých nemocných.

Vznik Československé republiky, 28. října 1918, znamenal vyjádření tužeb všeho českého a slovenského lidu. Vývoj zdraví národa obrážel hospodářské a společenské poměry. Celkový postup medicíny vedl ke snížení výskytu některých nemocí i úmrtnosti, avšak tyto výsledky neodpovídaly možnostem ani potřebě lidu. Na nejvyšší úrovni byly nemocnice, které zajišťovaly péči o ležící nemocné.

Konec války neznamenal ještě i konec národnostních problémů. Také v Jihlavě se zápas o vedoucí postavení ve městě dotkl i jihlavské nemocnice. Teprve odchodem MUDr. Nietsche v r. 1923 se situace uklidnila. Mezníkem ve vývoji nemocnice byl r. 1924. Konkurz na místo primáře chirurgického oddělení a ředitele nemocnice vyhrál MUDr. Vítězslav Horn, asistent 1. chirurgické kliniky v Brně. Mladý a chirurgicky velmi dobře erudovaný lékař s velkými organizačními schopnostmi. Své funkce se ujal 1. 3. 1924. Brzy po svém nástupu si uvědomil řadu nedostatků nemocnice a vypracoval jako její ředitel plán přeměny na ústav, který by vyhovoval požadavkům moderní medicíny.

Tento plán rozpracoval tři nejdůležitější úkoly:
1) Zkvalitnit péči o pacienta
2) Rozšířit lůžkovou kapacitu nemocnice
3) Zmodernizovat zastaralé nemocniční vybavení.

Plán začal MUDr. Horn uskutečňovat zřízením dvou samostatných oddělení: Interního oddělení a kožního oddělení. Dále byl rozšiřován počet sekundárních lékařů a ošetřujícího personálu. Za svůj prvořadý cíl si MUDr. Horn dal výstavbu nového chirurgického pavilonu. Budova interního oddělení byla zadaptována v r. 1926 a 1. 7. 1928 byl slavnostně dán do provozu pavilon chirurgický, se 150 lůžky, což znamenalo značné zlepšení zdravotnické situace v okrese. Šestipodlažní budova se dvěma vchody, která původně sloužila výhradně oddělení chirurgickému s pododdělením gynekologickým a porodnickým svou moderní koncepcí předběhla dobu. Původní chirurgický pavilon byl dán k dispozici očnímu oddělení. V přízemí byly vyhrazeny 2 pokoje pro pacienty interního oddělení, v 1. poschodí byla zřízena kaple pro řádové ošetřovatelky.

30. léta 20. století

Rozvoj nemocnice se výstavbou chirurgického pavilonu výrazně posunul vpřed. Nedostatek lůžek se však začal projevovat u dalších oborů. Pro infekční oddělení byly zadaptovány 2 baráky předané vojenskou správou, byla zahájena činnost na prosektuře. Organizačními úpravami byl v r. 1935 zvýšen počet lůžek v nemocnici na 470. Z toho měla chirurgie 165, interní oddělení s pododdělením infekčním také 165 lůžek, oddělení kožní a oddělení oční měla po 70 lůžkách. Také byly zahájeny adaptační práce administrativní budovy a začalo se projednávání výstavby hospodářské budovy s centrální kotelnou, kuchyní a prádelnou.

Vlastní stavba byla zahájena v r. 1937. V témže roce bylo zřízeno samostatné oddělení chorob ušních, krčních a nosních (ORL). Nové oddělení bylo provizorně umístěno v suterénu očního pavilonu a ihned byla zahájena přestavba jednoho z bývalých vojenských baráků, v němž bylo toto oddělení ještě téhož roku umístěno.

Vedení ústavu si v té době rovněž prozíravě uvědomilo, že vzrůstající nároky na počet a kvalitu rentgenového vyšetřování znamenají zvýšený nápor na zařízení rentgenové stanice, která svým vybavením strojovým i personálním není schopna těmto požadavkům vyhovět. Proto bylo rozhodnuto provést rekonstrukci rentgenové stanice a zakoupit nový rtg. přístroj. Další rozvoj jihlavské nemocnice byl přerván politickými událostmi v r. 1938. Ihned po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Němci v Jihlavě chopili příležitosti, aby se opět zmocnili moci ve městě. Městské zastupitelstvo bylo rozpuštěno a moc byla soustředěna do rukou vládního komisaře. Řádění nacistů neunikla ani nemocnice. Již 18. července byl suspendován z místa ředitele nemocnice a primáře chirurgického oddělení MUDr. Vítězslav Horn, který byl 1. 9. 1938 zatčen a až do konce 2. světové války internován v koncentračním táboře. Ve snaze germanizovat nemocnici pověřil vládní komisař Dr. Engelmann funkcí ředitele dočasně MUDr. Hansmanna. Dne 8. září 1938 se stal ředitelem a zároveň primářem chirurgického oddělení sudetský Němec MUDr. Hettfleisch, funkcionář SdP, jehož odborná erudice zdaleka nedosahovala úrovně jeho předchůdců. I na dalších odděleních došlo k výměně českých přednostů za německé. Nutno přiznat, že po stránce hospodářské se vývoj nemocnice nezastavil.

40. léta 20. století

V r. 1942 byla dokončena stavba hospodářské budovy podle návrhu významného českého architekta Zdeňka Rozehnala, jejíž moderní vybavení umožnilo podstatně zlepšit a zlevnit ekonomiku provozu. Bylo možno zřídit dietní kuchyni, prádelnu s velkými pračkami a ždímačkami. Byla tam i kotelna, která znamenala snížení nákladů na otop. Dále byla dokončena přestavba původního infekčního pavilonu na ORL oddělení. Tento pavilon z r. 1900 byl rozšířen a zvýšen o jedno poschodí. Měl kapacitu 40 lůžek a byl vybaven operačním sálem, ambulancí a čekárnou. V říjnu 1941 byla zakoupena vila i s tiskárnou a zahradou podnikatele R. Pokorného a později zadaptována pro dětské oddělení. V r. 1942 byly pro interní oddělení upraveny další dva baráky z 1. svět. války, čímž se zvýšil počet lůžek na 550.

V r. 1943 byla provedena již dříve plánovaná adaptace rentgenové stanice a byla postavena budova pro ubytování řádových sester.

Rok 1944 byl i v nemocnici poznamenán blížícím se koncem války. Veškerá výstavba nemocnice i drobné úpravy byly zastaveny. K 30. 12. 1944 měla nemocnice 550 lůžek, rozdělených do 5 oddělení: Chirurgicko-gynekologické, oddělení chorob vnitřních a nervových s pododdělením chorob infekčních, oddělení pro choroby oční, oddělení pro choroby ušní, nosní, krční, oddělení pro choroby kožní. Lékaři, z velké části německé národnosti byli povoláni k vojsku a nemocnice začala trpět nedostatkem lékařů.

Koncem r. 1944 začali nemocnici zaplavovat němečtí uprchlíci, stahující se před Rudou armádou na Západ. Lůžkové prostory nemocnice nestačily pojmout ohromný nápor nemocných. Chodby byly obloženy provizorními lehátky, ambulance i operační sály byly v neustálém provozu.

V květnu 1945 se počali v nemocnici objevovat další pacienti  – vojáci Rudé armády, ranění i nemocní. Osvobození naší republiky v květnu 1945 a s ním spojené hospodářské a politické změny znamenají začátek nové epochy v dějinách československého zdravotnictví. Zdravotní stav obyvatelstva byl velmi špatný. Okupace, válečné události, germanizace, duševní i tělesné strádání a nedostatečná výživa zanechaly těžké šoky na zdraví obyvatelstva. Úmrtnost stoupla na 17 %, z tisíce narozených dětí umíralo 126 do konce 1 roku věku. Zvýšila se i nemocnost infekčními chorobami, zejména tuberkulózou.

Město pociťovalo tíživý nedostatek lékařů. Němečtí lékaři odešli nebo byli zbaveni práva výkonu lékařské praxe, takže ve městě zůstalo pouze 6 praktických lékařů, 5 odborných lékařů (včetně primářů nemocnice) a 5 sekundářů v nemocnici. Místo suspendovaného ředitele a primáře chirurgického oddělení MUDr. Hettfleische zaujal již koncem května MUDr. Vítězslav Horn, který se vrátil z koncentračního tábora. V červnu 1945 byla v provozu již všechna oddělení s plným počtem lůžek. Do konce roku se podařilo doplnit počet sekundárních lékařů. Ještě v r. 1945 bylo v říjnu zřízeno dětské oddělení, primářem se stal MUDr. Pavel Ševčík, asistent dětské kliniky v Brně.

V r. 1946 bylo v suterénu interního pavilonu zřízeno oddělení stomatologické, jehož primářem byl jmenován MUDr. Vojtěch Novák, vedoucí zubního oddělení ve Zlíně. Ošetřovatelské služby v jihlavské nemocnici obstarávaly milosrdné sestry III. řádu sv. Františka v Brně, pro jejichž zvýšení odborné kvalifikace byla při Zemské nemocnici v Jihlavě otevřena ošetřovatelská škola v budově minoritského kláštera.

V jihlavské nemocnici vznikla v r. 1948 další nová oddělení: infekční oddělení o kapacitě 80 lůžek s primářkou MUDr. M. Havláskovou, tuberkulózní oddělení s primářem MUDr. Hromkem, patologicko-anatomické oddělení s primářem MUDr. Františkem Pavlicou. Z politických důvodů byly rozděleny funkce ředitele nemocnice a primáře oddělení a MUDr. V. Horn byl zproštěn funkce ředitele nemocnice. Zdraví MUDr. Horna, podlomené pobytem v koncentračním táboře bylo další příčinou toho, že byl 1. 11. 1949 dán do výslužby. Ředitelem nemocnice byl přechodně jmenován MUDr. Rudolf Michl, přednosta ORL oddělení.Na místo přednosty chirurgického oddělení byl povolán MUDr. Jan Vojta, dřívější asistent chirurgického oddělení v Třebíči, toho času pracující jako primář chirurgického oddělení v Dačicích. V září 1949 byl vypsán konkurs na primariát gynekologicko-porodnického oddělení, které bylo až dosud součástí chirurgického oddělení. Primářkou nového oddělení byla jmenována MUDr. Miluše Hromádková.

V r. 1949 bylo dosavadní zemské zřízení nahrazeno krajským a město Jihlava se stalo sídlem nově vzniklého Jihlavského kraje. Základními orgány zdravotnické správy v krajích se staly zdravotnické referáty a jmenovaní přednostové zdravotnických oborů.

50. léta 20. století

V letech 1949–1960, kdy Jihlava byla centrem kraje, zahrnujícího tehdejší okresy: Dačice, Pelhřimov, Kamenice n. L., Havl. Brod, Žďár n. S., Velké Meziříčí, Moravské Budějovice, Třešť a Telč, vládl zdravotnictví nepočetný odbor KNV pod vedením MUDr. Jindřicha Hromádky. V té otřesné době přeorávání všeho si tehdy už starý pán nezískal všeobecnou oblibu – doba 50. let, diktatura tvrdosti, byly metodami organizace i ve zdravotnictví (zaváděn obvodní systém rajonizace). V daných možnostech ale postupoval bývalý národovec, nadšený sokol s lidskou tváří a moudrostí stáří a nezaslouží si neúctu a zapomenutí. Zřízení Jihlavského kraje přineslo jihlavskému zdravotnictví některé výhody. Nemocnice se stala krajskou a primáři hlavních klinických oborů byli jmenováni krajskými odborníky. Ředitelem krajské nemocnice v letech 1949-52 byl jmenován MUDr. František Bradáček.

Zahájené adaptace budov a stavební práce na nových zařízeních byly rychle dokončeny. Byly to adaptace bývalé tiskárny na dětském oddělení, stavba vrátnice, adaptace administrativní budovy, nová čistící stanice. Aby jihlavská nemocnice vyhovovala požadavkům kladeným na nemocnici krajského typu, bylo rozhodnuto otevřít řadu dalších úzce specializovaných oddělení: ortopedického, radiologického a urologického. Tyto plány se podařilo rychle realizovat a oddělení v r. 1950 otevřít. Primářem ortopedického oddělení se stal MUDr. Miloš Janeček, asistent ortopedické kliniky v Brně, V Jihlavě působil do r. 1952, další primář ortopedie byl MUDr. V. Tichota. Primářem urologického oddělení se stal asistent urologické kliniky v Brně MUDr. Miloš Jeřábek a primářem rentgenologického oddělení MUDr. Vladimír Malý, asistent radiologické kliniky v Olomouci.

V r. 1952 bylo otevřeno oddělení neurologické s fyzikální terapií, přednostou byl jmenován MUDr. Otto Dostál, bývalý asistent neurologické kliniky v Brně. Od ledna 1953 byla uvedena v činnost biochemická laboratoř a transfuzní stanice, vedením byl pověřen MUDr. Jaromír Svojítka. Dětské oddělení bylo přestěhováno do adaptované tiskárny a barák, který uvolnilo po úpravách obsadilo oddělení plicní.

Přesto, že za r. 1953 nemocnice vykazovala zvýšený počet a kvalitu služeb, počet lůžek stagnoval. Ze 720 v r. 1951 vzrostl počet lůžek na 788 v r. 1954 a počet lékařů se nezměnil. Přednosta zdravotního odboru KNV MUDr. Hromádka upozorňoval na to, že nemocnice disponuje pouze jedinou slušně vybavenou budovou – chirurgickým pavilonem. Zdůraznil, že výhledově bude nutno při dalším budování zdravotnických zařízení v Jihlavě opustit malý a nevhodně umístěný areál a přenést celé zařízení do nového ústavu, který by byl vybudován na vhodném místě, a zároveň odpovídal atrakčnímu okruhu, který v letech 1947-50 obnášel asi 96 000 obyvatel. Pro některá specializovaná oddělení dosahoval 370 000 obyvatel. Po provedení průzkumu a zvážení všech eventualit rozhodla rada KNV vystavět novou nemocnici o kapacitě 982 lůžek v areálu Domu zdraví. Návrh byl schválen Ministerstvem zdravotnictví a stavba měla být zahájena v r. 1956.

V r. 1952 byly ve všech okresních městech zřízeny Okresní ústavy národního zdraví, které soustřeďovaly zdravotní obvody a ostatní ambulantní i lůžková zdravotnická zařízení. V Jihlavě byly obvody soustředěny v Domě zdraví, který byl slavnostně otevřen 1. 5. 1955 díky nadšené práci skupinky zdravotníků pod vedením MUDr. Milana Rocha, ředitele OÚNZ. Později se stal ředitelem krajské nemocnice a zástupcem ředitele KÚNZ pro léčebně preventivní péči. Ředitelem KÚNZ byl k 1. 11. 1959 MUDr. Fr. Bradáček. I když výstavba nemocnice v těchto letech stagnovala počet lůžek se zvýšil na 804. Největší oddělení nemocnice byla interní oddělení (112 lůžek) a chirurgické oddělení (131 lůžek).

60. léta 20. století

V r. 1960 došlo k zásadní změně v postavení nemocnice. Byl zrušen KÚNZ v Jihlavě a byl vytvořen nový Ústav národního zdraví, jehož součástí se stala i nemocnice. Ředitelem OÚNZ se stal MUDr. M. Roch od 1. 7. 1960, vedoucím zdravotnického odboru rady ONV se stal MUDr. Fr. Bradáček. V r. 1961 byla vytvořena samostatná funkce ředitele nemocnice s poliklinikou, kterým se stal MUDr. Josef Večeřa. Od 1. 7. 1964 převzal funkci ředitele OÚNZ MUDr. F. Bradáček. Územní změna nijak nezlepšila prostorové nedostatky nemocnice. Zvláště naléhavou se stala otázka infekčního a plicního oddělení. Snaha o realizaci výstavby nové nemocnice pokračovala. Jako I. etapa výstavby bylo započato se stavbou nové kotelny u Domu zdraví a s pavilonem pro infekční a plicní choroby, v r. 1961. Infekčnímu oddělení byla budova předána v r. 1967. Všechny výstavby v areálu nemocnice vytvářely sice podmínky pro přechodné zlepšení a zpříjemnění pracovního prostředí i pro kvalitnější léčebnou a ošetřovatelskou péči, nicméně bylo zcela jasné, že existuje pouze jediné řešení, a to výstavba nové nemocnice. Byl to již třetí pokus vybudovat novou nemocnici. Na této akci se podílela řada zkušených zdravotnických pracovníků v čele s MUDr. Rochem.

70. léta 20. století

V r. 1970 byl schválen projektový úkol I. etapy interního bloku. Stavba byla zahájena v r. 1973.

V letech 1970-80 pokračoval rozvoj nemocnice v rámci možností daných nemocničními prostory. Pokračovalo však zkvalitňování péče o nemocné. Bylo pořízeno několik nových přístrojů a v 80. letech první výpočetní technika.

V r. 1972 se osamostatnilo radioterapeutické oddělení a primářem byl jmenován MUDr. Jan Štěpánek, v následujícím roce bylo otevřeno oddělení nukleární medicíny a primářem se stal MUDr. Vladimír Malý. Významnou událostí pro zdravotnictví Vysočiny se stalo otevření hemodialyzační stanice v r. 1979, která byla tehdy 2. největší v Československu. Hlavní zásluhu na zřízení stanice měl tehdejší primář interního oddělení I. – prim. MUDr. Julius Vachtenheim.

80. léta 20. století

Zásluhou prim. MUDr. Zdeňka Drobného byla v r. 1980 otevřena lůžková část ARO. V r. 1981 byl dokončen diagnostický pavilon, kam se nastěhovalo oddělení klinické biochemie, transfuzní stanice a rentgenologické oddělení. Tato oddělení byla také vybavena z větší části novými přístroji. Od r. 1982 byl zahájen nepřetržitý provoz „Rychlé záchranné pomoci“ se dvěma vozy Škoda 1203.

V roce 1983 byla dokončena 8. podlažní budova interních oborů, kam byla nastěhována oddělení: radioterapie, interní I. a II., kožní, neurologie plicní. Do uvolněných prostor ve staré nemocnici se přestěhovalo ředitelství nemocnice z Psychiatrické léčebny. Následně se také přestěhovala lékařská knihovna ze staré nemocnice do spojovacího krčku mezi interním oddělením a diagnostickým pavilonem. Oddělení nukleární medicíny se přestěhovalo do budovy infekčního oddělení do uvolněných prostor po plicním oddělení, kde získalo větší prostor pro stále se rozšiřující činnost. Mezi budovami interních oddělení a diagnostickým pavilonem byl postaven pavilon těžkých zářičů, vybaven nejmodernějšími přístroji a otevřen v r. 1987.

Stále ještě byl v nemocnici nedostatek lůžek především pro pacienty dlouhodobě nemocné. Proto bylo v r. 1988 otevřeno oddělení dlouhodobě nemocných, kde bylo 100 lůžek a ředitelem byl jmenován MUDr. Zdeněk Novák. V následujícím roce byla otevřena lůžková část rehabilitačního oddělení s 20 lůžky.

V r. 1989 byla zahájena stavba II. budovy nové nemocnice pro obory: gynekologicko-porodnické, dětské a oční. Politické a hospodářské změny v ČSFR v r. 1989 byly následovány i změnami organizačními v jihlavské nemocnici. Jednak došlo k několika změnám ve funkcích ředitelů, přednostů i v dalších funkcích.

90. léta 20. století

V r. 1991 se osamostatnila Psychiatrická léčebna a v r. 1992 byl zrušen OÚNZ, z něhož vznikly dva samostatné subjekty: Nemocnice Jihlava a Poliklinika Jihlava. Některá oddělení byla přemístěna z budovy Polikliniky Jihlava do budov Nemocnice Jihlava. Došlo ke zvýšení počtu ambulancí, kam byly přesunuty některé lékařské úkony.

V r. 1994 byla otevřena nová budova Nemocnice Jihlava, kam byla nastěhována oddělení: gynekologicko-porodnické, dětské a oční, v r. 1995 se přistěhovala ortopedie z Psychiatrické léčebny. V posledních letech několik oddělení získalo moderní přístrojové vybavení – nejnovější sonografické přístroje aj. Staré budovy byly adaptovány a tak se přestěhovala do vylepšených prostor hemodialýza, urologické oddělení, lékárna a mikrobiologické oddělení.

Rozdělení Nemocnice Jihlava do dvou objektů působilo řadu organizačních a ekonomických problémů. Optimálním řešením proto byla dostavba nové nemocnice. Výstavba byla oficiálně zahájena položením základního kamene 15. 9. 1999.

21. století

Tzv. glajcha byla dokončena v květnu 2000. Provoz obou nemocnic, vzdálených od sebe téměř 3 km, byl ekonomicky velmi náročný. Proto došlo k  restrukturalizaci lůžek a postupnému přesunu oddělení z areálu staré nemocnice do nové.

Prvním oddělením, kterého se tato radikální změna dotkla bylo oddělení  ušní, nosní, krční. 20. 4. 2000 proběhlo slavností otevření v nových prostorách gynekologicko-pediatrického pavilonu. 1. 11. 2001 vzniknul nový primariát chirurgie II. se zaměřením na traumatologii.  Koncem tohoto roku byla dokončena rekonstrukce kotelny a zahájena rekonstrukce části infekčního pavilonu. V průběhu celého roku 2002 probíhaly dokončovací práce na dostavbě, tyto 12. 12. vyvrcholily jejím slavnostním otevřením. Byl vytvořen časový plán přesunu jednotlivých oddělení z areálu staré nemocnice, ještě během prosince se přestěhovala nemocniční lékárna  a patologicko- anatomické oddělení. Ředitelství nemocnice  bylo umístěno do 2. p. dostavby a uvolňuje celé  4. patro pavilonu ODN pro rehabilitační oddělení.

Rok 2003 byl ve znamení úprav prostor a přesunů. Upravovaly  se prostory  na interním bloku, budově ODN i  na gynekologicko-pediatrickém pavilonu. V dubnu zahájily provoz COS a CS, v součinnosti s nimi ARO, multiooborová JIP a ambulantní trakt v prostorách dostavby. Následoval přesun lůžkových oddělení  chirurgie, traumatologie a urologie do interního pavilonu. Sestěhování všech oddělení do jednoho komplexu a zprovoznění dostavby znamenalo  jednak zvýšení komfortu pro pacienty, rovněž  zlepšení pracovních podmínek personálu a umožnilo úzkou spolupráci mezi jednotlivými obory.

5.2.2004 bylo otevřeno pracoviště ozařoven, vybavené moderním kompletem na sebe navazující ozařovací techniky včetně lineárního urychlovače, NJ se zařadila mezi několik nejlépe vybavených pracovišť v ČR. V květnu  došlo ke sloučení Interny I. a II. v jeden primariát, gastroenterologické pracoviště interního oddělení se přestěhovalo do upravených prostor gynekologicko-pediatrického pavilonu a stalo se krajským konzultačním střediskem. Provoz jednotlivých urgentních ambulancí v NJ byl v rámci ÚPS centralizován na jedno pracoviště urgentního příjmu. Na podzim došlo ke sloučení oddělení klinické biochemie s oddělením mikrobiologie a imunologie pod jeden primariát.  Rok 2004 znamenal přelom ve spolupráci mezi státním a privátním zdravotnickým sektorem na Vysočině. V květnu  2005  zahájilo provoz Centrum asistované reprodukce SANUS.  Jihlava přestala být jedním z mála krajských měst, kde tento typ péče nebyl zajištěn. Dnes jíž stovky vyléčených párů a narozených dětí jsou důkazem, že vybudování centra bylo správným krokem. V nemocnici bylo vytvořeno mamární centrum k urychlení diagnostiky, léčebného procesu a zvýšení komfortu pro pacientky.

Rozvíjely se samozřejmě i další obory a pracoviště NJ.  Pro příklad lze uvést, že jako v první nemocnici  v ČR  se u nás prováděly operace za použití plazmakinetického systému v urologii; v ortopedii byl při operacích  náhrady kolenního kloubu plně využíván navigační systém; rozvíjela se cévní chirurgie, endoskopická operativa ve všech chirurgických oborech, radikální onkologická operativa a léčba močové inkontinence žen.

1. ledna 2006 byl Nemocnici Jihlava udělen statut komplexního onkologického centra pro region Vysočina. Koncem roku jsme zahájili podávání biologické léčby u vybraných druhů zhoubných nádorů. V prostorách nemocnice začalo fungovat centrum prenatální diagnostiky a lékařské genetiky. Skončil tzv. mokrý proces vyvolávání snímků a přešlo se na digitalizaci systémem PACS, kompletní digitalizace pak byla dokončena následující rok v červnu.

V březnu 2007 proběhl certifikační audit a nemocnice jako první ZZ v kraji získala certifikát kvality dle normy ISO 9001:2000. Certifikace se vztahuje na poskytování základní a specializované zdravotní lůžkové i ambulantní péče, diagnostické, léčebné a ošetřovatelské péče, nezbytné preventivní péče, lékárenské činnosti, knihovní činnosti, vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví a poskytování léčebné výživy a stravování. V červnu tohoto roku byla rozšířena nemocniční lékárna o oddělení centrální přípravy cytostatik, jehož přínosem bylo nejen  zabezpečení kvality připravených cytostatik pro pacienty, ale také ochrana pracovníků před účinky nebezpečné expozice potencionálně nebezpečných látek. V nemocnici vznikla kostní banka, v oblasti diabetologie byl NJ přiznán statut diabetologického centra pro dospělé a dětské pacienty, bylo otevřeno nové angiologické pracoviště. V září roku 2007 v upravených prostorách nemocnice zahájilo zkušební provoz oddělení intervenční kardiologie, Kardiocentrum Vysočina CZ. Od roku 2008 Kardiocentrum úzce spolupracuje s nově vzniklým kardiologickým oddělením naší nemocnice. Vybudováním obou pracovišť byla splněna podmínka pro zavedení včasné, dostupné a  moderní kardiologické péče v kraji.

V průběhu roku 2008 probíhaly přípravy ke splnění požadavků národních akreditačních standardů. Na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (jako jediném v republice) byla zavedena nová metoda: speciální ventilační režim u pacientů s těžkým onemocněním plic. Metoda je převzatá ze Spojených států, umožňuje rychlejší normalizaci plic a snižuje náklady na léčbu. V prosinci jsme úspěšně prošli akreditačním šetřením, získávaly jsme titul „Akreditované ZZ“. Získání  této pečetě kvality je nejen zárukou poskytování kvalitní péče, ale i oceněním práce a úsilí všech zaměstnanců, kteří se na plnění národních akreditačních standardů podíleli. V rámci Integrovaného operačního programu EU jsme získali podporu pro projekt „Modernizace a obnova přístrojového vybavení centra komplexní onkologické péče“. Proběhla úprava diagnostického pavilonu pro přestěhování ONM a instalaci hybridního systému SPECT/CT. Na počátku je realizace rekonstrukce porodních sálu v režimu domácích pokojů, první projekt tohoto typu v Česku.

Nemocnice se rozvíjela i v oblasti vzdělávání – 27 oborům byla udělena akreditace, což umožňuje vznik vzdělávacího centra pro lékaře. Nemocnice je ve spolupráci s Vysokou školou polytechnickou v Jihlavě výukovým pracovištěm Katedry zdravotnických studií pro bakalářské studijní programy porodní asistentka a všeobecná sestra.

V roce 2009 Nemocnice Jihlava poskytovala zdravotnické služby v segmentech lůžkové, ambulantní, diagnostické a komplementární péče. Rozsah péče byl zajištěn ve 24 medicínských oborech na více než 100 pracovištích. V nemocnici pracovalo 1 157 zaměstnanců. Kapacita lůžkové části byla 758 lůžek, z toho 47 lůžek je v intenzivní péči. V Nemocnici Jihlava bylo v roce 2009 hospitalizováno 24 328 pacientů a vyšetřeno 358 740 ambulantních pacientů.

V únoru roku 2010 se Nemocnice Jihlava dostala do národní sítě kardiovaskulárních center (získala statut kardiovaskulárního centra). Tato síť, která byla nedávno ustanovena Ministerstvem zdravotnictví, je tvořena jedenácti komplexními kardiovaskulárními centry a šesti kardiovaskulárními centry II. stupně. Nemocnice Jihlava je specializovaným kardiovaskulárním pracovištěm II. stupně.

V červenci roku 2010 nemocnice získala statut iktového centra. Tato síť byla ustanovena Ministerstvem zdravotnictví ČR dne 1. 7. 2010. Jde o realizaci dlouhodobého plánu ministerstva a odborných společností na zkvalitnění péče o pacienty s akutní cévní mozkovou příhodou (CMP) a o určitou centralizaci této péče. Síť je tvořena deseti komplexními cerebrovaskulárními centry a třiadvaceti centry iktovými. Nemocnice Jihlava je jedním z iktových center.